Šenovští obchodníci a rafinéři skla se v dobrých časech domohli často velkého bohatství, přesto po nich v Šenově zůstalo jen minimum adekvátně honosných vil. Jejich silné citové pouto a vnímání tradiční šenovské architektury totiž způsobilo, že zůstali zčásti věrni svým rodovým „chalupám“. Tyto velké, vesměs poloroubené a mansardové domy se v čase ovšem také měnily. Stejně jako se měnila forma jejich užívání. Jak, to budeme moci posoudit při návštěvě některých z nich.
Až přijde máj, vyženeme kozy v háj.
Stanislavova jařice, Urbanův oves a Vítův len vyhánějí hospodáře z domu ven.